Zásada subsidiarity trestní represe v rámci represe trestního řízení

Ve dnech 10.-11.5.2010 jsem se v Praze zúčastnila semináře Nový trestní zákoník a novelizace souvisejících předpisů, který se uskutečnil pod vedením Prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph.D. V rámci svého přednesu prof. Šámal prezentoval řadu svých poznatků a zkušeností z oblasti soudního postihu trestné činnosti. S většinou z nich jsem se ztotožnila, navíc s jedním z nich v maximální míře. Přednášející konstatoval, že problémy společnosti nelze nevyřešit pouhým trestněprávním postihem společensky nežádoucího jednání jednotlivců, často recidivistů, a to prostřednictvím jednotlivých skutkových podstat trestným činů . Zdůraznil jednu ze zásad trestního práva, kterou je zásada subsidiarity trestní represe. Je nezbytné se především zabývat příčinami vzniku kriminality, a to veškerými dostupnými prostředky, když se k naplnění tohoto cíle nabízí. Za tímto účelem v České republice působí široká škála veřejných institucí a soukromých subjektů zasahujících do mnoha oblastí veřejného života, např. do oblasti sociální, zaměstnanosti, vzdělávání, osvětové, trávení volného času, krizové intervence či urbanistického plánování. Takovými organizacemi mimo státní sektor jsou například domy dětí a mládeže, pedagogicko-psychologické poradny, Bílý kruh bezpečí, Proxima sociale, Kmen, DOM, Amnesty international, La Strada, Proadis a další.

Prevence kriminality

V rámci snahy o eliminaci společensky škodlivého chování ze společnosti je tedy efektivnějším a ekonomicky méně nákladným způsobem v boji proti těmto společensky nežádoucím jevům právě prevencí kriminality spočívající v podpoře těchto prevenci zajišťujících organizací, a to zejména se zaměřením na nezletilé, oproti vedení nákladného trestního řízení a realizaci výkonu trestu odnětí svobody. Účinné působení prevence kriminality by mělo mít vícenásobný efekt ve snížení trestné činnosti, když by napomohlo snížení počtu recidivistů mezi pachateli. Právě recidivisty je páchána přibližně polovina veškeré trestné činnosti. Například v roce 2006 byl podíl recidivistů ve struktuře pachatelů trestných činů 46,2 %, jak vyplývá z uveřejněné strategie prevence kriminality na léta 2008 až 2011 Ministerstva vnitra ČR.

Za tímto účelem bych navrhla se zaměřit i na boj a prevenci před užíváním omamných a jiných návykových látek, když tyto často silně ovlivňují subjektivní stránku trestného činu, tedy vnitřní vztah pachatele k činu. Na těchto látkách rychle vzniká závislost a tato na vůli pachatele působí zejména tak, že odstraňuje jeho vnitřní zábrany ke spáchání činu, ba často jej k trestnému jednání nutí. Tedy je zřejmé, že v případě takových osob je nemožné se spoléhat toliko na funkci represe trestního řízení a výkonem jednotlivých trestů trestním právem zakotveným.

Směrnice pro prevenci kriminality

Stejné stanovisko také vyplývá ze Směrnice pro prevenci kriminality, rezoluce Hospodářské a sociální rady OSN č. 2002/13: „Je prokázáno, že dobře naplánované strategie prevence kriminality nejenže předcházejí trestné činnosti a viktimizaci, ale podporují bezpečnost společnosti a přispívají k udržitelnému rozvoji států. Zlepšují kvalitu života a přinášejí dlouhodobé výhody ve smyslu snižování nákladů spojených se systémem trestní justice i dalších společenských nákladů vyplývajících z trestné činnosti.“

Kasuistika

Dále přednášející upozornil na ovlivňování politické vůle členů výkonné a zejména zákonodárné moci na obsah schvalovaných předpisů v oblasti trestního práva k realizaci represe trestního řízení. Často jsou totiž schvalovány speciální kasuistické skutkové podstaty účelově určené pro stíhání konkrétních politicky nežádoucích jednání, zpravidla motivované politickým populismem vyhovět momentálnímu požadavku „veřejnosti“ předkládanému médii, lobbyistických skupin apod. Tato kasuistika a celý přístup jako takový je zcela v rozporu se základní zásadou, na které je zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, postaven a jí je zásada subsidiarity trestní represe.

Zásada subsidiarity trestní represe

Zásada subsidiarity trestní represe je zakotvena v § 12 odst. 2 tr. zákoníku a spočívá v požadavku uplatňování tohoto zákona toliko v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Je zcela zjevné, že k postihu takového jednání lze použít prostředků práva občanského, případně přestupkového. Jak z uvedeného vyplývá, takovéto skutkové podstaty jsou nadbytečné a zjevně zcela účelové. Tedy trestní právo jako takové se pak již nestává předpisem, který by dovolil společnosti se s ním ztotožnit. Trestní právo se tak stává pouhým politickým nástrojem.

Závěrem

Jak z výše uvedeného vyplývá, považuji za vhodné, aby členové zákonodárného procesu v rámci boje s trestnou činností upustili od svého úsilí vytvářet a schvalovat nové skutkové podstaty trestných činů a aby se spíše zaměřili na změnu v rozdělování finančních prostředků ve státním rozpočtu za účelem upřednostnění sektorů zabývajících se oblastní prevence kriminality, jak také doporučuje výše zmiňovaná Směrnice pro prevenci kriminality.

Mgr. Adéla Moškořová, advokátní koncipient

JUDr. Prokop Beneš, Advokátní kancelář
Antala Staška 510/38
140 00 Praha 4
tel: +420 222 517 065
fax:+420 222 519 026

www.bcak.cz